Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výjezdní zasedání v Liberci

12. 12. 2009

Po dlohé době příprav a domlouvání termínu jsme se konečně domluvili, kdy se společně vydáme za Zuzkou do Liberce. Sraz jsme měli v pátek v pět hodin odpoledne u knihy na hlavním nádraží. Sešlo se nás dost. Konkrétně Světluška, Anežka, Melmen, Sova, Prófa, Špalek, Víťa a Siggi. Vlak nám jel o půl šesté. Protože jsme však nastoupili do vagonů, které v Jaroměři odpojovali museli jsme přestoupit do předních. Cesta docela ubíhala a chvíli před osmou jsme již byli v Liberci. Tam už na nás čekala Zuzka. Po hlasitém přivítání jsme se vydali rychlou chůzí za Zuzkou k ní domů. Cesta vedla nejprve okolo ohrady, pak podél kolejí a nakonec do mírnéko kopečka. Pak jsme prošli okolo garáží a byli jsme v cíli. Hned jsme se dali do prozkoumávání Zuzčina bytu. Na dlouhé objevy to nebylo. Byt to je útulný a tak jsem zaujali všichni místo na podlaze v pokoji. Každý se usadil a Zuzka začala nosit samé dobroty. Mrkev, jablka, tyčky, oříšky a já nevím, co ještě. Byla toho spousta. K tomu jsme mohli popíjet výborný ovocný nebo černý čaj. Zuzčin byt měl i jednu vychytávku. Když někdo chtěl jít na záchod, tak to musel ohlásit, aby ho někdo na oné místnosti nepřekvapil. Po tom co si všichni zacpali pusy nějakou dobrotou ujal se slova Siggi, aby nás nejprve přivítal a pak nám sdělil o čem se musíme domluvit. Mluvili jsme o tom co se chystá v druhém pololetí. Nejprve jsme se domluvili na tom, kdo bude dělat patrony mladším družinám. A tak Světluška se rozhodla pomáhat Delfínům, Melmen Liškám a Jestřábi si budou muset zatím na svého patrona počkat. Dále jsme se domluvili na programu vánoční procházky. Pak přišel na řadu asi nejdůležitější bod a tím byl tábor. Mluvilo se o tom, jaký byl ten poslední a jak by měl vypadat ten další. Mluvilo se o tom zda pojedeme opět sami a nebo se zúčastníme střediskového tábora. Každý se mohl k tomu vyjádřit. A tak ti starší si pochvalovali jak je to dobré, když se o ně někdo postará a oni nemusí nic dělat. Někomu se zase líbilo, že jsme se museli o sebe na táboře postarat sami a jak byla většina z nás překvapena, co vše dovedeme. A tak asi po hodinové diskusi přerušované pojídáním dobrůtek jsme se domluvili na tom, že i další tábor uspořádáme zase oddílový. Pak jsme ještě mluvili o dalších víkendových akcích, které bychom mohli uskutečnit. Protože se již pomalu blížila půlnoc, byl nejvyšší čas jít pomalu spát. Ale nikomu se ještě nechtělo. Kluci začali hrát poker o mandle, někdo se přesunul do kuchyně, kde u barového stolu popíjel ovocné džusy a někdo prohlížel fotky z posledních akcí. Ale únava byla větší a tak jsme stejně zachvíli všichni zalehli do spacáků. Ráno jsme museli vstávat již o půl osmé, abychom stihli vše, co pro nás Zuzka připravila. Snídaně byla tradiční. Rohlík máslo, marmeláda a čaj. Pak rychle poklidit a hurá do Liberce. Před nádražím nám Zuzka rozdala lístek s úkoly a my měli za úkol nalézt z listu. Rozdělili jsme se na dvě družiny a šli pátrat po úkolech. Za hodinu jsme se opět sešli u nádraží. Cestou po městě jsme navštívili náměstí, okoukli radnici, podívali se k nové knihovně i ke kostelíku se zajímavou křížovou cestou. Ale ani jedné družině se nepodařilo splnit všechny úkoly a tak vyluštit tajenku. Naštěstí nás Zuzka zase našla. To byl ale nejvyšší čas se vydat do IQparku. Zaplatili jsme vstupné a už jsme si užívali spoustu pokusů. Asi největší atrakcí byl světelný tunel, kde měl člověk pocit, že se s ním točí celý svět. V další části parku jsme si mohli vyzkoušet jezdit na invalidních vozících po nakloněné rovině. Zjistili jsme, že to není vůbec jednoduché se na vozíku pohybovat. Zkoušli jsme prolézt i malým potrubím s ohybem. To bylo docela náročné na psychiku, zvláště pro ty co trpí klaustrofobií. Také jsme si vyzkoušeli vyrábět velké mýdlové bubliny. Ty byli tak velké, že jsme do nich mohli schovat. Na závěr jsme navštívili historické rozhlasové studio, kde nám Světluška zahrála na piano. Špalek našel v jedné z místností plastovou přepravku plnou dřevěných hranolků. Nezapřel v sobě stavitele věží. během krátké doby postavil postavil tak vysokou věž, že při stavbě posledních věží mosel stát na židli a pomalu na špičkách. Čas naší prohlídky se pomalu blížil ke konci. Vzali jsme si své věci a šli k Zuzce na oběd. U nádraží Zuzka vybrala čtyři dobrovolníky. Ty měli tu výhodu, že jeli se Zuzkou autem a my ostatní šli pěšky. K obědu jsme měli vynikající oběd. Po obědě jsme si dali ještě výborné pomelo a ananas a domluvili poslední detaily z oddílové rady. Pak už jsme se rozloučili a šli na vlak. Po necelých třech hodinách jsme už vystupovali na hradeckém nádraží. A tak jsme si užili parádní výjezdní zasedání do Liberce.

Obrazek