Jdi na obsah Jdi na menu
 


Průvodci školním rokem 2018 - 2019

DUBEN

Antonín Petrof

antonin_petrof.jpgUrčitě všichni znáte jméno Petrof. A to hlavně díky hudbě. Zakladatelem firmy, která je dnes největším výrobcem klavírů v Evropě byl Antonín Petrof. Když mu bylo 18 let, přijel k nim do Hradce na návštěvu jeho strýc, který už tenkrát vyráběl klavíry ve Vídni. Petrof se k němu nakonec jel učit a když se vrátil do Čech, vyrobil v roce 1864 první klavír a o rok později přestavěl otcovo truhlářství na dílnu. I přes krátké přerušení provozu kvůli rakousko-pruské bitvě firma postupně rostla a v roce 1880 otevřela pobočku v Temešváru.  Začala také vyvážet klavíry do ciziny a Antonín Petrof se stal dvorním továrníkem pro rakousko-uherský dvůr. Ve firmě pracovali také synové Antonína a po jeho smrti převzal ten nejmladší vedení. Dnes ve firmě pracuje již šestá generace rodiny Petrofů. Jejich klavíry získaly mnohá ocenění a jsou známé po celém světě.

 

BŘEZEN

Jan Gayer

por.gayer.jpgJan Gayer nemá žádnou přímou souvislost z městem Hradec králové, ale díky svým životním postojů si vydobyl úctu a respekt a proto na jeho památku byly kasárna v HK pojmenovány po něm.

Narodil se 19.června 1885 v Přerově. Zde také studoval. Po absolvování prezenční služby v c.k. armádě se vrátil jako záložní důstojník do civilního života. Poté odcestoval do Brazílie, kde se nakonec usadil a zakoupil statek. Těsně před vypuknutím 1.světové války přijel zpět do Čech, jelikož chtěl s sebou odvézt svou matku. Zde jej tedy zastihlo vyhlášení války a mobilizace. Snažil se přesto složitou cestou dostat zpět do Brazílie, kde měl svůj majetek. Nepodařilo se mu to, a jelikož jako záložní důstojník podléhal mobilizaci, byl povolán do aktivní služby. Se svým plukem odjel na ruskou frontu, kde však již r.1915 byl zajat Rusy. Nějaký čas strávil v zajateckém táboru, odkud se však brzy hlásil do tvořícího se československého vojska, o němž se dozvěděl.13.6.1916 byl přijat do řad čs. vojska. Přestože byl záložním důstojníkem rakouské armády, vstoupil do čs. legie jako prostý voják, aniž by si nárokoval důstojnickou hodnost. Pro svůj vzácný charakter, ceněné vlastnosti a vojenské a velitelské schopnosti byl brzy povýšen na poddůstojníka, s charakterem důstojnického čekatele. Osvědčil se a vynikal svými schopnostmi. Byl povýšen na poručíka a zařazen jako mladší důstojník 7.roty pluku.  V ČS legiích působil nejdříve jako náborový pracovník a po získání důstojnické hodnosti, jako velitel pluku. Velel i  4.6.1918 ve slavné bitvě u Lipjag. Kde jako odvážný velitel běžel v čele útoku na bodáky který se těsně před cílem zastavila  celý pluk se ocitl pod smrtící kulometnou palbou. Zbývalo asi 200m, Gayer zvolal „Ještě dvě stě metrů a budeme u cíle, jen vydržet, neochabovat!“. Zmatek z neustupujících Čechoslováků začal zachvacovat i bolševiky v jejich pozicích.  Gayer odhodlaně vyskočil a vzpřímen vyrazil proti nepříteli, za ním opět celý jeho pluk. Náhle Gayer těžce raněn palbou a s prostřelenýma oběma nohama klesl k zemi. Odmítl pomoc a vybízel ostatní k pokračování útoku. Pluk se vrhl na nepřítele a toho nakonec rozehnal. Por. Gayer po několika dnech zemřel a to 7.7.1918

Úkol na měsíc březen zní - Kde v Hradci Králové naleznete tento pomník

20190304_151111.jpg20190304_151127.jpg

Vaše odpovědi předejte nejpozději na schůzce 19. 3.

 

ÚNOR

Karel Čapek

capek.jpgNenarodil se sice v Hradci Králové,ale k našemu kraji měl vždy vřelý vztah. K. Čapek patří k největším literárním osobnostem a to nejen Českého významu. Obohatil například čestinu slovem Robot, které se nakonec rozšířilo po celém světlo. Karel Čapek narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Pocházel z rodiny lékaře jako nejmladší ze tří dětí. Bratr Josef vynikl jako malíř a spisovatel, sestra Helena kromě několika próz je autorkou vzpomínkové knihy Moji milí bratři (1962). Karel Čapek byl žurnalistou, prozaikem, dramatikem, překladatelem a kritikem, autorem knih pro děti. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Brně, maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze, studium na FF UK v Praze ukončil v roce 1915 doktorátem. Po ukončení vysoké školy působyl jako  knihovník v Národním muzeu, dále jako redaktorem v Národních listů a v Lidových novinách. Čapkovo mnohotvárné a neobyčejně bohaté dílo přervala náhlá smrt. Zemřel 25. prosince 1938 v Praze na zápal plic. Je pochován na Vyšehradě.
Nejvýznamnější jeho dílo je RUR, Bílá nemoc, Krakatit, Továrna na absolutno, Dášenka a spousta dalších.

Alois Jirásek

250px-jan_vilimek_-_alois_jirasek.jpgStejně jako K. Čapek se nenatrodil  v Hradci Králové,ale k našemu kraji měl vždy vřelý vztah. A. Jirásek se narodil 23.8.1851 v Hronově. Vystudoval gymnázium a poté se rozhodoval studovat literaturu. Po úspěšném ukončení studií, jako středoškolský profesor vyučoval v Litomyšli. Zasloužil se o to, že se Litomyšl stala mimopražským kulturním centrem. Pobyt v tomto kraji ho inspiroval k jeho literární tvorbě. Později přesídlil do Prahy, kde vyučoval na gymnáziu a v této době napsal většinu svých velkých románů. Dílo Aloise Jiráska je umístěno do časového rozmezí od dob mystických / Staré pověsti české/ až do 19.století. Upíná se především k době husitské, pobělohorské a k národnímu obrození. Po vzniku Československa zvolili Jiráska do Národního shromáždění. Alois Jirásek zemřel v 12.3.1930 v Praze.

LEDEN

V. K. Klicpera

klicpera-01.jpgVáclav Kliment Klicpera se narodil 23. 11. 1792 v Chlumci nad Cidlinou. Jeho otec byl krejčí a kostelník. Václav se vyučil také krejčím a řezníkem, řemeslu se brzy přestal věnovat. V patnácti začal studovat na staroměstském gymnáziu, po maturitě vystudoval filozofii na univerzitě (studoval také medicínu, kterou nedokončil). Během studií začal hrát divadlo, psal žertovné deklamovánky a kratší hry. První Klicperovou hrou, která se hrála v roce 1816, byla rytířská činohra Zdeněk ze Zásmuk.Po studiích se stal profesorem na gymnáziu v Hradci Králové, kde založil ochotnické divadlo a kulturní středisko (jeho žákem byl J. K. Tyl).  V roce 1846 přešel na akademické gymnázium v Praze, kde učil Vítězslava Hálka, Jana Nerudu, J. V. Friče a další. V roce 1850 se stal ředitelem tohoto gymnázia (gymnázium bylo v té době české, pak bylo opět změněno na německé), o tři roky později byl suspendován za vydávání nepovoleného českého studentského časopisu na jeho škole. Zemřel 15. 9. 1859 v Praze.


Josef Kajetán Tyl

250px-jan_vilimek_-_josef_kajetan_tyl.jpgJ. K. Tyl se narodil se  4.2.1808  v Kutné Hoře a jelikož jeho otec byl krejčím a hudebníkem u vojska, tak se často stěhovali. Základní školní vzdělání získal Tyl v rodišti, od roku 1822 studoval na Akademickém gymnáziu v Praze a později v Hradci Králové, kde bydlel u V. K. Klicpery. Právě Klicpera v Tylovi probudil lásku k divadlu. Při studiích se Tyl živil kondicemi. Navštěvoval německá a česká divadelní představení a začal psát básně. Na studium filozofie se Tyl vrátil do Prahy, ale jeho láska k divadlu byla příliš silná a tak se již od roku 1829 stal členem Hilmerovy kočovné divadelní společnosti. Hrál v českých hrách na českém i německém venkově a po rozpadu společnosti jezdil s různými cizími společnostmi. Tyl neuznával úroveň českých představení ve Stavovském divadle. Jeho snem bylo založit svou vlastní společnost, ale bránil mu v tom nedostatek financí. Roku 1842 opustil Tyl místo u vojenské správy a působil jako režisér a později i dramaturg českých her ve Stavovském divadle. Po nástupu Bachova absolutismu postihla sílící reakce i Stavovské divadlo. V roce 1851 byla divadlu odňata státní subvence a český soubor byl rozpuštěn. Tyl se stal terčem útoků některých kolegů, proto odešel z Prahy a živil se až do smrti jako kočovný herec. Zemřel 11. 7. 1856  ve věku 48 let v Plzni

PROSINEC
Dominik Jaroslav kardinál Duka

017252.jpegNarodil se 26. dubna 1943 v Hradci Králové a vyrůstal v rodině vojáka z povolání, který se účastnil zahraničního odboje v Anglii. Jaroslav Duka absolvoval školní vzdělání v Hradci Králové, v roce 1960 maturoval na Gymnáziu J. K. Tyla. Další studium mu bylo z kádrových důvodů zamezeno. Pracoval v hradecké továrně ZVÚ (1960–1962) a vyučil se strojním zámečníkem. V letech 1962–1964 absolvoval základní vojenskou službu a vrátil se na své pracoviště.  V roce 1965 byl po dlouhých průtazích na odvolání přijat ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. 5. ledna 1968 vstoupil tajně do dominikánského řádu - na území Československa zakázaného a ilegálně žijícího - a přijal řádové jméno Dominik. 6. ledna 1969 složil časné sliby. 22. června 1970 přijal kněžské svěcení z rukou kardinála Štěpána Trochty a pět let působil v duchovní správě v pohraničních oblastech pražské arcidiecéze: Chlum svaté Máří, Jáchymov a Nové Mitrovice (dnes jde o oblast diecéze plzeňské). 7. ledna 1972 složil slavné sliby v dominikánském řádu. V roce 1975 mu byl odňat „státní souhlas k duchovní správě“, pracoval pak patnáct let jako rýsovač v továrně Škoda-Plzeň. V roce 1979 získal licenciát teologie na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě.V roce 1981 byl odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“ na patnáct měsíců byl vězněn v Plzni-Borech za řádovou činnost, organizování studia dominikánských kleriků, samizdat a spolupráci se zahraničím. 6. června 1998 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován 24. sídelním biskupem královéhradeckým a 26. září 1998 přijal biskupské svěcení z rukou arcibiskupa Karla Otčenáška v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. 13. února 2010 byl jmenován 36. arcibiskupem pražským. Pražskou arcidiecézi slavnostně převzal při mši svaté v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha dne 10. dubna 2010. 27. dubna 2010 obdržel čestné občanství v rodném městě Hradci Králové

LISTOPAD
Jan Kotěra (18. 12. 1871 v Brně – 17.4.1923 v Praze)

 jan_kotera_1914_bufka.pngJan Kotěra byl architektem mezinárodního významu, vůdčí osobností české moderní architektury. Jeho rané stavby mají secesní charakter s ornamentálním, často folklórním dekorem. Pozdější Kotěrovy stavby již sledují ryzí účelnost, mají však vždy vysokou výtvarnou kvalitu s rysy vznosnosti až monumentality. Ve svých veřejných i bytových stavbách spojoval výtvarná umění (sochařství, malířství, design) s architekturou v nedílný celek, v němž architektura vždy hrála vedoucí uměleckou roli. – Jeho stavby v Hradci Králové - secesní býv. Okresní dům, dnes součást hotelu Bystrica, budova muzea, kiosky na Pražském mostě, Státní vědecká knihovna, čp. 626 na nábřeží v Hradci Králové.

Jan Gočár (13.3. Semtín 1880 – 10.9. 1945 Jičín)

gocar.jpgStudoval u Jan Kotěry a stává se jeho spolupracovníkem, v roce 1925 navrhuje čs pavilon na výstavě v Paříži. Z jeho dílny také vyše návrh na Regulační (územní) plán Hradce Králové s několika okruhy pro dopravu. Většinu svých staveb realizoval v Praze a v Hradci Králové – který se díky jeho stavbám stává vzorek moderního města.  Jeho rozsáhlá a mnohotvárná činnost - od urbanismu a projektování budov, přes výstavnickou tvorbu až k návrhům nábytku a pomníků - prokazuje jeho všestranné výtvarné nadání.

Realizované stavby v Hradci Králové patří domy na Pospíšilově třídě, Koželužská škola, dnes strojnická průmyslovka, Masarykovo náměstí, Gymnázium J, Tyla, Ambrožův sbor církve československé husitské

ŘÍJEN

František Smotlacha a Miroslav Smotlacha

Když se řekne mezi lidmi: Ty jsi hotovej Smotlacha…“ tak všichni vědí o čem je řeč. František Smotlacha se narodil 30.1.1884 Hradec Králové. Díky F. Smotlachovi jsou češi považovány za národ houbařů a to v takové formě jaká nemá v Evropě obdoby.  Ve svém životě ochutnal na 1700 různých druhů hub.

Jeho syn Miroslav Smotlacha pak pokračoval v díle svého otce a pracoval v České mykologické společnosti. Ve svém životě se zabýval praktickou mykologii –  zejména kuchařským zpracováním hub.

František Smotlacha (30. ledna 1884 Hradec Králové – 18. června 1956 Praha)

frantisek_smotlacha_-1884-1956-.jpgbyl legendární český mykolog a zakladatel českého vysokoškolského sportu. V roce 1919 začal vydávat Časopis československých hubařů, nyní Mykologický sborník, a založil Mykologický odbor České botanické společnosti (1912) a zejména Českou mykologickou společnost (1921). Jeho gigantické dílo v oblasti popularizace houbařství a výzkumu jedlosti a toxikologie hub, kterým navázal na předchozí dlouholeté působení Jana Bezděka, je považováno jednu z hlavních příčin toho, že Češi jsou dnes považováni za národ houbařů a provozují sběr hub v rozsahu, jaký nemá u žádného dalšího evropského národa obdobu. Ve svém legendárním díle Atlas hub jedlých a nejedlých píše, že osobně vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub. Řadu druhů považovaných do té doby za jedovaté tzv. osvobodil (po opakované konzumaci přesunul do skupiny jedlé) a uvedl pořádek v do té doby značně chaotickém povědomí o jedovatých houbách. Ještě v 50. letech ale musel vést boj proti stále přežívající školní pomůcce, která měla údajně zobrazovat sedm nejnebezpečnějších hub v Československu, na které přitom jen dvě houby byly skutečně jedovaté: hřib satan a muchomůrka červená. Ze smrtelně jedovatých hub na ní nebyla zobrazena žádná, takže se nelze divit případu, kdy učitelka řídící se touto pomůckou v roce 1946 zabila pokrmem připraveným z hub 6 lidí (příčinou otravy byla muchomůrka zelená). Jako první popsal hřib rudonachový (Boletus rhodopurpureus Smotl. 1952)[1], který byl v Evropě všeobecně akceptován jako "dobrý druh".
Syn Františka Smotlachy Miroslav pokračoval ve stopách svého otce.

ZÁŘÍ

Eliška Rejčka

Eliška/Alžběta Rejčka, též Alžběta Polská či Richenza  (polsky Ryksa); 1.9.1288 Poznaň – 18.10.1335 staré Brno. Dvakrát česká a  polská královna.

eliska-7.jpgDětství prožila v polském království a to hlavně nedaleko Poznaně. Byla už v mládí zasnoubena za Otou Braniborského, který těsně před svatbou nečekaně zemřel. Následně byla provdána roku 1300 za Českého krále Václa II. Který po nemoci umřel v roce 1305. Roku 1306 si za manžela zvolila Rudolfa Habsburského, který se tímto stal nakrátko Českým králem . Jejich manželství netrvalo dlouho a Rudolf Habsburský roku 1307 zemřel. Oba manželé na Elišku pamatovali štědrým věnem – dostala do majetku několik věnných měst – Hradec králové, Chrudim, vysoké Mýto, Jaroměř, Poličku. Poté, co podruhé ovdověla, se stala životní partnerkou Jindřicha z Lipé a uchýlila se do svých věnných měst. Většinu jejího života, je poznamenáno tak zvanou „válkou Českých královen“ a to s Eliškou Přemyslovnou. Tyto dvě královny se těsně před smrtí smířili. Eliška na sklonku života se věnovala zakládání a podpoře kláštěrních řádů a nemocnic, dále podporovala psaní rukopisů. Eliška Rejčka umírá 18.10.1335 v Brně. Její životní partner Jindřich z Lipé

Jindřich z Lipé

7483.jpgJindřich z Lipé (1275 – 26.8.1329 Brno) byl český šlechtic ze starobylého panského rodu Ronovců, který se nazýval podle Lipé (dnešní České Lípy). Za vlády Jan Lucemburského dosáhl významného postavení a byl životním partnerem ovdovělé české královny Elišky Rejčky.

Svým vlivem pomáhal pan z Lipé Jindřichu Korutanskému, ale zároveň se přičinil o několik let později o jeho vypuzení ze země. Jan Lucemburský Jindřicha roku 1310 jmenoval podkomořím (správcem zemských cenností) a českým maršálkem, ale už roku 1311 jej podkomořské funkce zbavil ve prospěch Waltera z Castellu. Roku 1315 mu král vrátil úřad podkomořího, ovšem v říjnu téhož roku se (snad) z popudu královny Elišky Přemyslovny nový podkomoří ocitl ve vězení na hradě Týřově obviněný ze spiknutí proti králi. Na stranu Jindřicha z Lipé se ovšem postavila část šlechty a také Jindřichova životní partnerka, královna vdova Eliška Rejčka a tak byl v dubnu 1316 po půlročním věznění propuštěn. Král pána z Lipé pověřil správou země v době své nepřítomnosti, jmenoval ho zemským hejtmanem Na Moravě a roku 1321 říšským maršálkem.

Jindřich si zřídil dvůr v Brně, kde také roku 1329 umírá